NIC

Napadá mě text od pana Šmicra "Je to dlouho,je je..." Takže zase Modřín a zase složení jak na začátku prázdnin..takže záruka pohody. Jedem už v pátek večír,s tím že omezíme ranní zewlování,protože zewlovat můžem pod šutrem.. Už cestou na pumpě potkáváme Brňáky, a ukazujem jim jak k šutrum a potkáváme se tam s nima celej víkend. Ráno(10) táhnu kluky hned k rozlezenejm projektum z minula..
Peťovi ukazuju krásný 6C+

Na rozšprc si vyberem šestajdo možná plus

Ale ten výlez měl něco znamenat...

Přesun pod vedlejší stoun a hned 6C.. Dud to přeběh jak  nic, a já z Peťou sme si dolezli navršek a nic..

Peťas v pokusu

Když nejde něco přelízt, tak musíš jít zkusit něco těžšího..takže za roh na C+..a zase nic...

Jo a Béma nám zvládnul eště udělat dvě fotky jak do čačopisu a došli mu úplně nový baterky...Albert v Oustí je prostě super...

Tim skončila moje obrazová reportáž a zbytek bude jen v rozhlasové podobě..

Po těchto neúspěších, sme si našli šutr se třema lehkejma položenejma věcma. 6A po hrance tak ňák přeběhnem a pustíme se do A+ v kolmym.. Musel přijít až Dud aby nám ukázal jak na to..takže sme si pověsily super pytel.(jo už vim proč dal Doudlo "Tentononcu" 6B..) Dud začal zkoušet 7A po hrance,dam pokus a du radši zkusit variantu z půlky za 6B+, kterou vlastně všichni vylezm,eště druhou hranu za 6B a dem kempit..

V neděli chtěj hoši jít zkusit Dream, ale tam kempí parta alemánů a pere do něj zoncna. Haltujem tedy v sektoru Semler. Rozlez v pětkách(Béma se přesvědčil že de nechat pytel i v pětce) a pak sem si zase našel skvostný 6C "Bahra stil". Traverz, který končí 6A+  bouldříkem..ten si všichni vylezem. Pak zas trápení při vymejšlení progu  v Bahře a nakonec zas nic,ale možná sme ten prog vymysleli?!? Cestou zpět máme vytipovaný ještě jedno 6A+ na dolezení,ale Béma pustí do vedlejšího šutru a nakonec si na něj vylezem eště traverz za 6B+(no nevim).. To Aplusko a valíme k autu, ruce jak vopičáci, kůži žádnou, ale uplně happy.....

Lezení na severu

Vše začalo hledáním práce v cizině. V Norsku máme známího kterej pořádá cyklistický závody. Na léto bere brigádníky,  takže už ho stačilo jenom přesvědčit aby nám vše domluvil a nechal bydlet u sebe na farmě. Poslali jsme si pár mailu a 20. května odjíždíme. Do Rostocku přijíždíme po celodenním sezení v autě dost rozlámaný. Druhý den kolem desátý večer projíždíme Oslem, náš cíl je ještě  čtyricet kyláku na sever. Asi po hodině  hledání konečně parkujem před správným domem. Ráno vybalujem ( zasekli se dveře od kufru...) a já prohlížím nejbližší skály. Nemůžu se dočkat až si šáhnu na místní žulu... jako první volíme sportovní oblast Hellerud na okraji Osla. Po rozlezu naběhnu do cesty Pinslibeisen za 8-/8. První dva natahovací kroky, sedim,krok,sedim... Čistě přelézám až poslední den v Norsku po pár pokusech. Další volné dny prší, takže na skály se dostáváme asi za dva tejdny. Vybíráme nejznámější oblast Hauktjern. Pul hodinky pešky a jsme u jezera od kterého se zvedají  skály. Jako první lezu 7- v  položené plotně pak 7+ na patnáctimetrovej odštěp, kout za 5 a po pár dalších cestách balíme. Jdem kouknout na konec jezera kde maj bejt nejdelší cesty. Za chvíli stojíme na okraji. Pěta třicet metrů vysoká kolmá stěna  v nás budí respekt, necháváme to na příště a pomalu se vracíme k autu. Cestou domu prohlížím průvodce a plánujeme kam vyrazit příště. Asi po dvanácti dnech před sebou vidíme kopec kolsas, ze dvou stran stoupají skály, vybýrám pravou stranu která je o něco kompaktnější. Patnáct minut do kopce a jsme u chaty, dáváme oběd a užíváme super výhled na celý Oslo fjord. Skála je dost lámavá a cesty jsou hlavně po vlastním jištění.  Navštívíme ještě pár oblastí ale většinu volných dní trávíme na hauktjernu, je to tam super a neni důvod hledat něco dalšího. Dva měsíce utekly až příliš rychle a pomalu plánujeme cestu domu. Lístky na trajekt už máme koupený a tak nám nezbejvá nic jiného než začít balit. Třicátého července přejíždíme kus Norska, kus Švédska a večer už sedíme na trajektu a vyplouváme směr Německo. Cesta přes Německo byla zdlouhavá ale večer už usínáme v kempu poblíž hranic. Druhej den lezem v Rathenu pak v Ostrově a končíme na Kamýku. Pak už jen probíráme, hodnotíme celý výlet a plánujeme kam příští rok...

 

Aleš




 

Hauktjern 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Občas byla trochu zima...



 

 

 

                                           
 Poblíž Trondheimu je jediné město na světě

 co se jmenuje Hell.

 

 Kolsas



 

 

 

 

 

 

 

S partou Němců v Rathenu