Lezení na severu
Vše začalo hledáním práce v cizině. V
Norsku máme známího kterej pořádá cyklistický závody. Na léto bere
brigádníky, takže už ho stačilo jenom
přesvědčit aby nám vše domluvil a nechal bydlet u sebe na farmě. Poslali jsme
si pár mailu a 20. května odjíždíme. Do Rostocku přijíždíme po celodenním sezení
v autě dost rozlámaný. Druhý den kolem desátý večer projíždíme Oslem, náš cíl
je ještě čtyricet kyláku na sever. Asi
po hodině hledání konečně parkujem před
správným domem. Ráno vybalujem ( zasekli se dveře od kufru...) a já prohlížím
nejbližší skály. Nemůžu se dočkat až si šáhnu na místní žulu... jako první
volíme sportovní oblast Hellerud na okraji Osla. Po rozlezu naběhnu do cesty
Pinslibeisen za 8-/8. První dva natahovací kroky, sedim,krok,sedim... Čistě
přelézám až poslední den v Norsku po pár pokusech. Další volné dny prší, takže
na skály se dostáváme asi za dva tejdny. Vybíráme nejznámější oblast Hauktjern.
Pul hodinky pešky a jsme u jezera od kterého se zvedají skály. Jako první lezu 7- v položené plotně pak 7+ na patnáctimetrovej
odštěp, kout za 5 a po pár dalších cestách balíme. Jdem kouknout na konec
jezera kde maj bejt nejdelší cesty. Za chvíli stojíme na okraji. Pěta třicet
metrů vysoká kolmá stěna v nás budí
respekt, necháváme to na příště a pomalu se vracíme k autu. Cestou domu prohlížím průvodce a plánujeme kam vyrazit příště. Asi po dvanácti dnech před sebou vidíme kopec kolsas, ze dvou stran stoupají skály, vybýrám pravou stranu která je o něco kompaktnější. Patnáct minut do kopce a jsme u chaty, dáváme oběd a užíváme super výhled na celý Oslo fjord. Skála je dost lámavá a cesty jsou hlavně po vlastním jištění. Navštívíme ještě pár oblastí ale většinu volných dní trávíme na hauktjernu, je to tam super a neni důvod hledat něco dalšího. Dva měsíce utekly až příliš rychle a pomalu plánujeme cestu domu. Lístky na trajekt už máme koupený a tak nám nezbejvá nic jiného než začít balit. Třicátého července přejíždíme kus Norska, kus Švédska a večer už sedíme na trajektu a vyplouváme směr Německo. Cesta přes Německo byla zdlouhavá ale večer už usínáme v kempu poblíž hranic. Druhej den lezem v Rathenu pak v Ostrově a končíme na Kamýku. Pak už jen probíráme, hodnotíme celý výlet a plánujeme kam příští rok...
Aleš
Hauktjern
.JPG)
Poblíž Trondheimu je jediné město na světě
co se jmenuje Hell.
Krásná příroda! Ty fotky jsou nádherný - já byla na severu ve Skotsku, na Orknejích a zamilovala jsem si to tam. Ty hory s mořem, klid, prostor, krása.
OdpovědětVymazatSkály vypadaj zajímavě, docela drsný plotny!